Doma u našeho grafika – MCho Geye

Kuba Rafael, MC Gey a taky náš grafik. Milujeme jeho kresby a nápady a on miluje svou ženu Terku, spoluzakladatelku Obyčeje. Pojďte nahlédnout k nim domů a podívejte se, jak se jim společně krásně žije.

B: Ahoj Kubo, představ se nám, co děláš. Jak bys v 5 slovech charakterizoval to, jak bydlíš?

K: Bydlím opravdu moc hezky hele. Ahoj, jsem Kuba. Moje alter ego je Mc Gey. Jsem kontroverzní básník v pravém slova smyslu. Smích. 

B: Takže si vyděláváš hudbou a krom toho děláš ještě co?

K: Jídlo, děti, chodím do práce. Dělám grafického designéra v reklamní agentuře i na volné noze.

B: To je dobře, že jsme se dostali ke grafickému designu, protože jsi s Obyčejem docela dost spjatý.

K: S Obyčejem jsem spjatý, protože moje žena je jedna ze dvou holek, co ho vytvořily a také jsem vytvářel ilustrace na web.

B: Když vytváříš ilustrace, vypadají podobně, jako ty na Obyčeji, nebo ses musel hodně zamýšlet nad tím, jak to má vypadat. Například nad strukturou dřeva?

K: Já jsem dřevo kreslil hodně už dříve. Kreslil jsem zvířata z lesa a jiné lesní věci. Takže dřevo mám docela promáklý. Například ty suky. Mám rád kreslení suků a průřezů dřevem, což jsem přenesl na konkrétní nábytek. Asi před 10 lety jsem začal kreslit chlupatý zvířata, který žijou v lese, kde je dřevo a stromy. Dřevo se pěkně kreslí a je tam hodně čárek, tak proto jsem to dřevo používal hodně. No a v té době jsem začal dělat nějakou svoji specifickou ilustraci, která se vyvíjí doteď.

7

B: Posunuli jsme se v čase, kdy ti bylo 18 nebo 19 let. Pamatuješ si na to, když ses poprvé stěhoval na nějaký privát? Jak probíhal výběr nábytku? Bylo pro tebe důležité, aby ten nábytek vypadal designově nebo pro tebe bylo důležité, abys vůbec měl něco, na čem budeš spát a psát?

K: Já jsem se na první privát stěhoval už v patnácti. To bylo v Jihlavě a to nebyl ani intr, ani privát. Něco mezi tím. Jmenovalo se to Penzion a tam byl nábytek jejich, takže tam jsem si nic nekupoval. Na prvním privátě jsem bydlel až 2 roky po tom. Tam byly postele, takže jsem si přivezl jenom stůl z Pardubic, co jsem měl z dětství. Takže jsem to tehdy ještě nijak neřešil.

B: Já jsem se konkrétně chtěla dostat k tomu, jestli, když sis dříve vybíral nebo spíš když si vybíráš nábytek, preferuješ ten, který voní novotou nebo ten, který má za sebou historii. Je pro tebe cennější historie nebo nízká cena?

K: V té době jsem řešil cenu. Proto, když jsem věděl, že mám doma stůl, tak jsem si ho dovezl a bylo mi jedno, jak vypadá. Řešil jsem to jako plochu, kam si můžu dát monitor. A když jsem se někam nastěhoval a byl tam starý nábytek, tak se mi to spíš hnusilo, protože jsem z těch postelí cítil, že tam někdo spal. Nebo umřel. Já to beru takhle. Jsou nějaký kusy nábytku, který jsou starý a já už bych je nechtěl používat, protože z toho třeba cítím nějakou špatnou energii. Takže když jsem si něco koupil, tak třeba levný stůl v IKEA. Ale u stolu bych todle neřešil.

B: Dokázal bys nějak specifikovat, jestli se proměnil tvůj vztah k nábytku poté, co tvoje žena začala dělat Obyčej? Začal jsi nad nábytkem přemýšlet víc – nad tím, co si pořídit do bytu?

K: Ano, v době, kdy jsme si zařizovali byt s mojí ženou. Pořád se mi nelíbí nějaký kusy nábytku, co ve mně vyvolávají nepříjemnej pocit. Ale začal jsem mít rád takový ty retro kousky ze 60. a 70. let.

B: Když mluvíš o zařizování bytu. Kdo měl hlavní slovo, ty anebo tvoje žena?

K: Já myslím, že tak napůl. Objížděli jsme spolu nějaké bazary na Cejlu. Hledali jsme stolky, skříňky, židle a křesla…

B: Hrála pro vás roli cena? Jezdili jste do těch bazarů proto, že jste věděli, že tam je levný nábytek anebo proto, že tam budou pěkné kousky?

K: Kvůli pěknýmu nábytku. To byla priorita. Ale asi bychom nekoupili věc v bazaru za deset tisíc, pokud by to nebyl nějakej sběratelskej kousek nebo unikát. Většinou jsme s tím stejně museli ještě něco dělat, aby to vypadalo dobře, takže jsme do toho investovali další peníze.

B: Jaký je tvůj nejdražší kus nábytku?

K: Počítač se nepočítá? (smích) Od mojí ženy jsem dostal takový krásný stůl z 20. let, takový bytelný, který má hluboké šuplíky a velkou pracovní plochu, ale nevím, kolik stál, protože jsem ho dostal. Ten mám moc rád. Jinak v bytě asi nemáme moc drahé kusy nábytku. Máme tam mezonetovou postel na trámech – vyvýšené dřevěné patro. To vybudování bylo drahé. Ale to jsme vlastně koupili i s tím bytem. Nicméně, to bude naše nejdražší dřevěná věc.

5  1

B: Když vidíš svoji ženu, jak obrušuje stůl nebo dělá lavičky, máš také tendence s tím dřevem pracovat? Anebo jsi tam jenom tou částicí, která jí pomáhá s tím vizuálem a tím to končí?

K: Moc nezasahuju do té jejich práce. (smích) Ale jo, brousil jsem takovou kredenc, která dřív byla ve slepičáku a musela se celá rozložit a předělat. Jinak do toho moc nezasahuju, protože to baví Terku a Martu (pozn. autorky – zakladatelky Obyčej.cz) a ony si to umí udělat samy. Já bych tam akorát překážel a Terka je na ruční práce lepší. Já jsem občas takovej nešika v těchto věcech.

B: Pokud se bavíme o volnosti, kterou necháváš holkám při vytváření nábytku. Jak to máš ty s volností? Dávají ti dost prostoru při vytváření vizuálu, aby ses mohl autorsky vyřádit?

K: V ilustracích jsem měl volnost a pak si vybíraly, co se jim líbí a co ne. Web teďka prošel změnami a to jsme dělali tak na půl. Holky už měly představu, co tam chtějí mít. Tak mi to řekly a já jsem to vytvořil.

B: Když jsme u těch změn na webu, co všechno se tam změnilo?

K: Vytvořil se nový vizuál hlavní strany a zprovoznily se nové funkce, jako je blog, newsletter. Jinak ilustrace, ten základ, zůstaly stejné. Vytvořil jsem taky letáčky, nálepky a bannery. 

1200x680_banner_stul_okB: Takže jsi nemusel vytvářet něco nového.

K: Ne. Já už teď v Obyčeji funguju spíš tak, že když je něco třeba rychle dodělat, tak musím jít k počítači a nedostanu najíst do té doby, dokud to není hotové. A pak si to jídlo musím uvařit sám. (smích) Já vařím a Terka dělá nábytek.

B: Vy se teďka budete stěhovat z bytu do domu. Z velkého města do menšího. Jak probíhá výběr nábytku, přemýšlíte už o tom?

K: Výběr ještě neprobíhá, jelikož nemáme návrhy od architekta, tedy co se týče konstrukce baráku. Interiér si budeme řešit sami i výběr podlah a podobně. Ale musíme počkat na to, jak ten dům bude ve výsledku vypadat. Nějakej nábytek si vezmeme z bytu a pak to pravděpodobně budeme ladit do venkovskýho stylu.

B: Takže zase budete objíždět bazary?

K: Nebo si něco koupíme z Obyčeje.

B: Jaký kousek by sis z Obyčeje pořídil?

K: Pořídil bych si nějakou postel od Home furniture. Jsou to postele, který jsou vyrobený třeba z ponku. A líbí se mi taky takový poličky s dřevěnýma šuplíkama, komody – taky od něj.

111210

B: Ještě úplně zpětně otázka: jaké to pro tebe bylo stát u zrodu Obyčeje? Jaký máš pocit z toho, když vidíš, jak Obyčej roste před tvýma očima a ty vidíš ty úspěchy a neúspěchy?

K: Tak já jsem to viděl u sebe, když jsem začínal. Trvalo mi 10 let od doby, kdy jsem začal psát a rapovat, než jsem měl koncerty. Takže vím, jaká je potom radost, když máš 10 fanoušků, 20 fanoušků nebo pak 20 000 fanoušků. Takže jsem prožíval s holkama třeba návštěvnost, nebo když jim někdo psal nějaký pochvalný věci a věřím, že to poroste ještě dál. Akorát to chce asi čas. Teď už se to začíná rozjíždět druhým rokem? Už tam jsou nějaký kšefty, ale věřím, že to půjde ještě víc, protože vím, že to trvá.

Je to super nápad, líbí se to hodně lidem. Myslím si, že ceny věcí na Obyčeji jsou odpovídající, protože to je fakt většinou bytelnej kus opracovanýho dřeva, se kterým si někdo dal práci. V obchodě si taky koupíš dobrou postel za 30 000 a tady je navíc ještě přidaná hodnota, protože je to unikátní kousek. Akorát na to koukaj hlavně studenti a mladý lidi, který si to jen tak nekoupí. I když by třeba chtěli a líbí se jim to. Proto si myslím, že by bylo potřeba zasáhnout trochu starší publikum.

B: Udělal bys na Obyčeji nějaké změny?

K: Asi né, myslím, že to dělaj dobře, akorát by si toho prostě měli všimnout ještě jiný lidi než jen studenti a mladý. Třeba lidi, co vydělávají už peníze, mají barák, jsou třeba podnikatelé a tydle lidi, co si staví různý statky a usedlosti. Těm by se to určitě líbilo, jen o tom ještě nevědí.

B: Takže Obyčej je pro tebe sázka na kvalitu a originalitu?

K: No to určitě, tak o tom to je ten projekt. To je jeho motto.

B: Tak ještě na závěr, mohl bys složit jako raper ještě nějakou krátkou sloku o Obyčeji?

K: Nevím, já moc nejsem freestyler… Dobře. Tendle rým se váže i k mý nový desce Rap-life a je to:

Zdřevěníš jak kredenc,

až uslyšíš rýmy do beatů,

který mi dělal Krudanze.  

Autorkou rozhovoru je Barbora Podškubková, profesionální rozhovornice.

Napsat komentář